Tohle už smrdí

Slibovat někomu na sociální síti „vytrávení pomocí jedu novičok“ je dle českých soudů přestupek. Jeho pachatel zaplatí pokutu, co se poškozené, v tomto případě právničky Kláry Kalibové týče, Ústavní soud dodal, že neexistuje subjektivní právo poškozeného domáhat se stíhání konkrétního pachatele, informovala tento týden Česká tisková kancelář.

O podobném případu těchto dní se žádné médium nezmínilo. Odehrál se v půvabném pražském parku Letná. Společensky unavený muž na letní zahrádce na kohosi křičel, že mu rozbije hubu. Nijak se nicméně neměl k tomu, aby svoje hrozby splnil, stejně jako pachatel vyhrožující Kláře Kalibové. Přesto byla do pár minut na místě policie. Muže dosti nevybíravým způsobem zpacifikovala, spoutala a odvezla.

Leží tu před námi dva případy, které jsou si podobné. Obsahují výhružky, potenciální nebezpečí. Letenský opilec je příkladem toho, jak v podobných situacích má fungovat ochranná role státní moci. Kalibová ukazuje, jak stát v této úloze selhává.

Hodně se mluví o tom, že je třeba proti výhružkám a ofenzivnímu chování v prostředí sociálních sítí zakročit. Čas od času se s nepřiměřenou slávou některý odpudivý zjev z diskuzí dostane před soud. V šedé zóně se ale takových příběhů, z nichž mnohé končí tragédiemi, odehrávají tisíce. Nikdo se o nich nedozví, jen agresoři jsou den ode dne útočnější.

Nejspíš se lze shodnout, že by pomohla efektivní forma nějaké mediální výchovy, či lépe pojmenováno sebeobrany. Pokusy tu jsou, ale tahle rybí chcíplotina páchne od hlavy, v tomto případě od hlavy státu.

Je těžké čistit bahno sociálních sítí v okamžiku, kdy nejvyšší ústavní činitel získává přehled op světě z řetězových mailů, teletextu (pokud mu ho nejbližší spolupracovníci právě nevypnou) a do počítače si instaluje dětské porno. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček jako správný věrný Stoupa vede twitterové války s kýmkoliv, kdo ho ještě v rámci mentální hygieny neblokuje. Neschopnost orientovat se ve světě moderní komunikace opakovaně dokládá zveřejňováním svých citlivých osobních údajů. Z tuposti, neznalosti a sprostoty se stává norma: Místopředseda Sněmovny Okamura na svém facebookovém profilu nechává lynčovat novinářku Českého rozhlasu. Zdeňce Trachtové Okamurovi voliči přejí mnohonásobné znásilnění – a Okamura místo banů rozdává lajky. Na Facebooku jedné z komerčních televizí zase správci nechali běžet ještě nechutnější útoky na pirátskou europoslankyni Gregorovou.

Obecnou morálku určují média a politici. Chtít od médií, aby plnila kultivační úlohu, by bylo v tržním prostředí pošetilé – chtít od nich, aby neposkytovala prostor obsahu, který se pohybuje na hraně či za hranou protiprávnosti, je ale na místě.

Mohly by se tomu věnovat třeba mediální rady místo toho, aby se stávaly prodlouženými údy svých politických bossů, nebo aby si v nich neúspěšní novináři léčili komplexy a nemuseli se odebrat na pracák.

A co se týče politických elit, které využívají sociální sítě k šíření nenávisti, stačilo by je ignorovat. Bohužel na ně jako na opilce z Letné nejde zavolat četníky.

Editorial týdeníku Marketing & Media