Vůbec nechci nutit každého, kdo se profesionálně zabývá vytvářením obchodních strategií nutit, aby četl každou diplomku, která je zveřejněna. Dovolil bych si ale jedno malé doporučení. Ty, které se věnují postavení seniorů ve společnosti, jejich začlenění do sociální struktury soudobé společnosti nebo jejich demografickým a behaviorálním charakteristikám, by si ale přečíst mohli. Seniorů totiž díky zvyšující se délce dožití přibývá a přibývat jich hned tak nepřestane. Pokud byste chtěli někdy u svého kavárenského stolku oslňovat, můžete si například zapamatovat, že světě seniorů přibývá tempem skoro o dvě procenta rychlejším, než jak roste počet hlav a duší v celé populaci.
Na jedné straně stojí definice seniora jako osoby, pobírající penzi, tedy (a tady prosím statistiky, aby mi odpustili zjednodušení) lidi starší pětašedesáti let. Už tato definice má svoje limity. Zvyšuje se totiž nejen počet lidí, kteří pracují i po pětašedesátce, ale také jejich výdělky. To dávno nejsou posmívaní pracující důchodci, ale zkušení manažeři, majitelé firem, lidé rozhodující o nakládání s milionovými rozpočty.
V marketingové branži ro je ještě složitější. Žijeme ve světě, který se drží překonaného tvrzení, že cílová skupina 54+ je v podstatě marná, neboť nemá peníze, škudlí, nenakupuje, a proto se jí není třeba věnovat. To je ale mimořádně škodlivý omyl.
Představte si šedesátníka, který pracuje v průměrné firmě na průměrné pozici, řekněme jako mistr ve výrobě. Takový člověk zdaleka nepočítá koruny, aby věděl, jestli si může koupit nekvalitní salám, nebo jestli bude úplně o hladu. Ne a zase ne: kupuje si mobilní telefony, plazmové televize, jezdí na dovolené, zajímají ho zážitky.
Kdyby mu to donekonečna nepodsouvala reklama, ani by ho nenapadlo koupit si výživový doplněk. Objem prodeje právě této komodity nicméně ukazuje, že „seniorská“ cílovka je dobře oslovitelná. Nesmí to ale vypadat tak, jako v materiálech jedné banky, která seniorům nabízí online služby s dovětky jako „pokud ovládáte základy práce s internetem“ nebo „pokud kolem sebe máte někoho, kdo umí zacházet s počítačem.“
To je pro „seniora“ coby cílovku mimořádně urážlivé. Člověk, kterému je dnes řekněme šedesát let, začal s počítačem pracovat třeba před dvaceti roky. Není důvod předpokládat, že když mu ukážete klávesnici, ze strachu, aby ho nepokousala, ji rozbije, zakope a zasype solí, aby náhodou neobživla a o úplňku se nepomstila.
Malá ochota a malá schopnost komunikovat se „seniory“ připravuje hned několik odvětví o slušné zisky. Přitom stále víc peněz se bude nacházet právě v kapsách a na účtech „seniorů.“ Řekl bych, že přišel čas začít se jim vážně a se vši otevřeností věnovat.
Vyšlo v týdeníku Marketing & Media