Padesát let Abbey Road

Před padesáti lety, 26. září 1969, vyšlo album Abbey Road od Beatles. Neděste se, nemám v plánu se zabývat jeho hudebními kvalitami a pouštět se do rozborů například sardonického autoportrétu, který si John Lennon načrtnul v písni Come Together. Rozhodně se nebudu patlat v tom, že McCartneyho modulace a moll – d moll – G – C – e moll – a moll – dmoll9 v Golden Slumbers je asi to nejdojemnější, co rock dal světu. 

Nacházíme se na třetí stránce časopisu o komerční komunikaci, pojďme se tedy podívat, co si lze z Abbey Road odnést do práce. 

Začněme třeba produkční stránkou věci. Dnešní produktové focení se stalo plnohodnotným cirkusem, který zaměstnává desítky lidí po mnoho dní a nocí. Výsledkem až příliš často bývá produkt tak dokonalý, až je bez chuti a bez zápachu. Nezanechá po sobě o mnoho víc než prchavý otisk na sítnici. 

Obal Abbey Road vznikl na základě krátkého setkání všech čtyř členů kapely ve studiu, kde se domluvili na tom, že nejlepší bude ukázat sami sebe, jak jdou do práce. Fotograf Iain Macmillan si vzal fotoaparát a štafle, požádal policistu, aby na okamžik zastavil dopravu. Od jedenácti hodin pětatřiceti minut do tři čtvrtě na dvanáct vzniklo šest fotek, z nichž Paul McCartney vybral tu, která mu přišla nejzajímavější. Kosh, kreativní ředitel Apple Records, potom prosadil, aby na obálce Abbey Road nebylo nic kromě fotky. „Byli největší kapela na světě, co byste tam chtěli napsat, aby to nebylo zbytečné,“ řekl Kosh v roce 2014 BBC. 

Poučení? 

Když si člověk dopředu promyslí, co chce dělat, odpadne mu spousta starostí a propalování rozpočtů. A když si uvědomí, s jakou značkou pracuje, zjistí, že zdaleka ne všechno potřebuje popisovat a vysvětlovat. 

Na takto vystavěném základě už není nic těžkého budovat příběhy, které produkt opakovaně dostávají do veřejného diskurzu. V případě Beatles a Abbey Road to byla systematicky nepopíraná legenda o tom, že Paul McCartney je ve skutečnosti mrtev a na obalu alba je jeho dvojník. 

Důkazy? 

Levák McCartney drží cigaretu v pravé ruce, navíc jde mimo krok a je bosý jako mrtvola. Lennon v bílém představuje duchovního, Ringo Starr v černém obleku je ve skutečnosti pohřebák a George Harrison v džínovém oblečku hraje hrobníka. A „důkaz“ poslední: Brouk zaparkovaný u ikonického přechodu má ve značce 28IF. V angličtině jde o hříčku, která má naznačovat, že pokud (if) by se McCartney dožil natáčení desky, bylo by mu 28. 

Opakování a šíření této legendy se stalo součástí prodejní strategie. Ještě v roce 1993 McCartneymu stačilo, aby se jeho deska jmenovala Paul Is Live, a prodeje výrazně překonaly jeho předchozí prodeje. A co je nejzajímavější – zvýšily se i prodeje Abbey Road, tedy produktu spojeného s legendou o mrtvém hudebníkovi. 

Ještě jedno ponaučení: Kampaň musí obsahovat příběhy. Čím víc, tím líp. Protože příběh je to, co si lidé pamatují, k čemu se vracejí a o čem si vyprávějí. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *